Lázně Libverda

Podle pověsti se na místě dnešní obce usadil salikvarda, tj. hajník, který střežil pohraniční stezku a bydlel tu natrvalo. Mimo jiné také poskytoval pěším strážcům hranic hospodu a lože po únavných a vyčerpávajících cestách. Jeho jméno již dávno upadlo v zapomenutí. Měl chalupu, kolem ní pár polí, dvorek s prasaty, houfem slepic a samozřejmě kohoutem. Ten kohout začal jednoho krásného dne náramně tloustnout. Salikvarda si toho všiml a nedalo mu, aby nezjistil, co je toho příčinou. Jal se kohouta sledovat a jaké bylo jeho udivení, když zjistil, že kohout nechodí pít jako slepice do blízkého potoka, ale do nepřístupného mokřiska nedaleko stezky. Tak salikvarda objevil jeho tajemství. To však ale nebylo všechno! Kohout stárl, jako vše, co žije, ale přitom si stále uchovával zdraví a sílu. Když pak nakonec zemřel, tak ho zvědavý salikvarda rozřízl a co nezjistil! Ta jeho tloušťka nebyla od tučnosti, jak se domníval, ale obrovitostí jeho vnitřních orgánů. Ani na okamžik nezapochyboval, že to může být jen z té vody, kterou kohout chodil pít. A tak se hned rozhodl vyzkoušet vodu sám na sobě. Prosekal se hustým křovím do mokřad a tam objevil studánku, jejíž hladina vybuchovala velkými bublinami. I on začal po pití zázračné minerální vody tloustnout a stal se velmi silným. Po čase již nemohl studánku utajit, neboť kdekdo si stačil povšimnout proměny, která se s ním stala, a tak také všichni ostatní lidé začali chodit do studánky zázračnou vodu pít. A dali tomu místu jméno Libverda. Ještě dnes můžeme shlédnout zeleného kohouta (původně byl věrně vybarven) na střeše Eduardova zřídla.