Lázně Libverda

Proti jídelně začíná červeně značená turistická cesta. Po této se vydáme, projdeme kolem Mateřské školky a na třetím domě za školkou po pravé straně si povšimneme pamětní desky spisovatele Neffa. Po červené pokračujeme až do místa kde končí v kolmém směru u asfaltové silnice. Zde se dáme doprava a stoupáme vzhůru kolem hájovny k bývalé Jizerské chatě. ( 3 Km, převýšení 115 m) Těsně pod ní je jedna z Libverdských vyhlídek U hájníkova kohouta. Nad kohoutem je pak patrné zbořeniště po vyhořelé zemědělské usedlosti. Sportovní pamětníky by mohlo zajímat. Že v tomto domě před vyhořením bydlel Jaroslav Faistauer účastník zimní olympiády v Lake Placid 1932. Patřil k zakladatelům českého běžeckého lyžování a byl velkým přítelem i soupeřem Bohumila Hanče jenž společně s Vrbatou zahynul při závodech v Krkonoších. Od tohoto místa stoupáme vzhůru. Jen vstoupíme do lesa je po levé straně starý libverdský vodojem kde se jímají prameny původního vodovodu. Po lesní silničce stoupáme necelý kilometr k rozcestí před chatou Hubertka. ( 1 Km, převýšení 93 m) Zde se podíváme na Křížový buk kde se podle pověsti loučil Kryštof z Redernů s Českou zemí když po bitvě na Bílé Hoře musel jako protestant a příznivec zimního krále Bedřicha Falckého opustit Frýdlantské panství. U chaty funguje v letních měsících občerstvení. Po pravé straně za chatou vede prudce dolů cca 80 metrů, stezka ke Kočičím kamenům. Schůdky zpřístupněná vyhlídková skála odkud je pohled na údolí Smědé a severní srázy Jizerských hor. Za svůj název kameny vděčí svému tvaru kdy pozorný turista pozná že skála má tvar sedící kočky. Po návštěvě vyhlídky se vrátím k chatě Hubertka a zvolíme delší či kratší trasu. Kratší cesta vynechává rozcestí U Červeného buku a stoupá od Hubertky prudce do kopce, po cca 100 metrech přechází asfaltovou silnici a stoupá mírně vpravo vzhůru do svahu. Na delší trasu naváže na konci Sáňkařské cesty. Pokud se rozhodneme pro delší trasu vykročíme po silničce která je mírně vlevo od chaty a vede po vrstevnici severním směrem. Asi po půl kilometru se písčitá cesta napojí na asfaltovou t.zv. Smuteční cestu. Po této pokračujeme stále přímo asi kilometr až na rozcestí U Červeného buku. Uprostřed rozcestí stojí buk jehož červené listí dalo tomuto místu název. Záleží však na ročním období zda bude skutečně červené. V raném jarním období bývá listí ještě nevybarvené. Na silném buku po levé straně hned za rozcestím můžete najít Kőrtelův obrázek. Zde v devatenáctém století ustřelili financové pašeráku Kőrtelovi ucho. On jim ale i s kontrabandem utekl a později zde na mohutné jedli pověsil kříž. Tento se nedochoval a na novém místě dnes visí kříž obnovený v roce 1983. Vrátíme-li se od obrázku k buku, máme po levé straně asfaltovou mírně stoupající silničku po které s vydáme. Cestou se nám budou otevírat krásné pohledy do údolí i na protější hřeben Jizerských hor. Asi po 1700 metrech se k této silničce z pravé strany přidá turistická cesta. Je to místo kde se napojuje ta kratší varianta. Pro cestu je vžitý název Sáňkařská. V těchto místech byla startovní bouda skutečné sáňkařské dráhy na které se jelo i mistrovství republiky. Mistrovský titul tenkrát získala Jana Jarolímová, libverdská rodačka dodnes v Libverdě bydlící. Proti spojnici cest po levé straně ve stráni nad cestou vidíme Buk anděla strážného. ( od Hubertky 1,2 Km, převýšení 172 m) Tabulka s obrázkem připomíná že na křižovatce svážních cest se jakoby zázrakem zachránil jeden ze svážečů dřeva když mělo dojít ke srážce s druhými saněmi stojícími na cestě. On ohromnou silou zvedl voj svých saní tak, že saně přibrzdil a srážku přežil. Z vděčnosti pak na místě zavěsil obrázek s kresbou připomínající tuto událost. Pokračujeme po silnici do zatáčky kde se kříží s Velkou rybí vodou. V době tání jsou zde vidět peřejovité vodopády, naopak v letní době je zde vody jen pramálo. Po levé straně po pár metrech dojdeme k charakteristickému skalisku kde se říká U tanku. Asi po třech stech metrech v mírné levotočivé zatáčce narazíme na Francouzské kameny. Těsně před nimi je vpravo pod silnicí vidět jednu z nejobtížnějších skalních věží Kauškovu věž. Na Francouzské kameny je možné projít na vyhlídku která za tu trochu námahy stojí. Asi dvě stě metrů nad Francouzskými kameny je po levé straně hned za příkopem u silnice od roku 1901 vytesaný do kamene nápis „ Pramen hraběnky Marie „ připomínající že se zde občerstvovala jedna z mnoha dcer hraběte Clam Gallase když musela požádat místní dřevaře o pomoc s orientací v lesích na úbočí Smrku. Občerstvení pramenitou vodou neuškodí protože zde jsme dosáhli nejvyššího místa vycházky. 830 m.n.m. Budeme se pomalu vracet a po pravé straně silnice jakmile bude vzrostlý, dobře prostupný les, vstoupíme do svahu a budeme terénem stoupat až ke skalkám. Zde bychom měli narazit na skalisko připomínající Francouzskou čapku. Pokud poněkud sestoupíme od čapky ve směru po terénním hřbítku, narazíme záhy na skalní bránu. Tou projdeme a před námi se objeví skála Napoleon. Cestu touto skalní změtí za bránou si opatrně musí každý najít, jedná se však o vzdálenost cca 20 metrů. Směrem k nám bude úzký hřbet zatímco severní stěna je téměř kolmá. Uprostřed stěny je pak vidět jisticí kruh a na vrcholu tak zvaná vrcholová knížka. Branou se od Napoleona vrátíme pod Francouzskou Čapku a zde se pustíme mírně vzhůru po vrstevnici severním směrem ( t.j. zády ke směru kterým jsme k Čapce přišli od silnice ) až před sebou uvidíme velký skalní blok nazývaný Bastila. Zde je patrné tábořiště a ve stěně proti němu je pamětní tabulka horolezců kteří zahynuli na Petit Dru. Z skalního bloku nad tabulkou je přes vrchol Bastily nádherný výhled na Libverdu. Zpět od Bastily se můžeme vydat po cestě kterou jsme přišli a nebo cestou po spádnici kterou musíme křížit. Půjdeme li touto úvozovou cestou vstoupíme na silnici v místech U tanku. Vracíme se zpět až do místa u Buku anděla strážného kde odbočíme vlevo na Sáňkařskou a po ní klesáme až k další asfaltové cestě kterou přejdeme a prudce klesneme až k Hubertce. Vlevo od silnice kterou jsme vystoupali od Libverda je zeleně značená turistická stezka. Po této se dáme. Vede prakticky mírně klesajícím terénem. Sledujeme jí až do místa kde jakoby z přímého směru začíná uhýbat doleva a začíná prudce klesat. Zde jí opustíme doprava a asi v 15 stupňovém úhlu se vrátíme na hřebínek a přibližujeme se ke skalkám. V těchto místech ale ještě před vyššími skalními útvary je asi 70 cm. vysoký trojúhelníkový kámen Hermanovy smrti. Ze strany odkud přicházíme je dobře patrný nápis. Zde nešťastnou náhodou při lovu v roce 1905 zastřelili šestačtyřicetiletého Libverdského řezníka Jindřicha Hermanna. Od pomníčku se dáme terénem. Obloučkem doleva obcházíme skalní kupy - není z nich výhled - a pokud možno sledujeme ještě patrné lesní cesty. Jedna nebo druhá nás po spádnici dovede na novou, písčitou cestu do prostoru televizního převaděče nad Libverdou. Dáme se doprava po silnici . Zde jsou po 100 metrech v terénu patrné pozůstatky po bývalé sáňkařské dráze. Po cca 300 metrech dojdeme do místa nad vodojemem který už známe. Zde zahneme vlevo a klesáme směrem do Lázní Libverda. Pokud půjdeme stále po silnici mineme po pravé straně restauraci Vzlet.

Trasu tohoto výletu lze různě kombinovat i zkrátit pokud si za cíl vybereme jen Kočičí kameny. Lze také u Červeného buku zvolit ústupovou variantu když k návratu použijeme jednu z cest které jsou po levé straně ze směru odkud příjdeme. Ta prvá, ihned klesající Vás dovede do Libverdy v místech mezi Vzletem a školou. Ta druhá krátce stoupá od Červeného buku a pak sleduje klesáním celý Vlašský hřeben prakticky až k Obřímu sudu.

Pokud z ní uhneme asi po kilometru doleva lze na několika místech dorazit na kraj lesa a přes louku do Libverdy. Pozor ! Nedávejte se však doleva po nově vybudované písčité cestě. Musíte udržet směr vlevo šikmo dopředu.

Další variantou je návrat do Libverdy od TV převaděče pod Hermanovým pomníčkem podél lesa po levé straně a stále po hřbetu až ke hřbitovu nebo v sedle mezi lesíky doprava a dojdete na křižovatku dvou cest a červeně značené pěšiny po které dojdete k jídelně.

K celodennímu výletu pro zdatné turisty je možné trasu krátké varianty využít k výstupu na Smrk. Za pramenem hraběnky Marie pokračujete po silnici dále až do ostré levotočivé zatáčky kde je přírodní rezervace Tišina a skály s výhledem na hory. Déle se stoupá přímo vzhůru až na křižovatku cest. Zde půjdete po tzv. Věžní stezce - neznačená původní cesta na Smrk. Budete nuceni obcházet hrázky které jsou přes cestu ale tato Vás bezpečně dovede až k vrcholu a rozhledně. Asi dvěstě metrů pod vrcholem musíte zahnout doleva na vrchol a k rozhledně. Výstup je pouze pro zdatné s časovou náročností 7 až 8 hodin za podmínky že oželíte na Francouzských kamenech návštěvu Skalní brány a okolních skal. Za větrného a podmračeného počasí nelze výlet doporučit. Na úseku od pramene na vrchol překonáváte výškový rozdíl 600 metrů až do výše 1124 m.n.m. na cca 3 km trase.